Den jsme začali úplnou tmou, protože jsme si nechali na noc zavřené okenice. Snídaně byla skromnější. Koláče vypadaly moc hezky, ale co se týče šunky, sýra a zeleniny nebylo to špatné, ale nic o čem by člověk psal domů.

Naložili jsme tašky do auta a jeli do Modeny. Navigaci jsem nastavil přímo do centra. Čekal jsem složitosti, ale místa k zaparkování bylo dost. Jen se člověk musel rozhodnout, jestli zaplatí parkování hotově nebo přes aplikaci. Nedařilo se mi aplikaci rozchodit, ale když se to povedlo, tak jsem zjistil, že chci parkovat v relativně drahé zóně, když za rohem je to za polovinu a o blok dále je to už za slušnou cenu na půl dne. Takže jsme přijeli, zaparkovali a šli do města. 

Ve městě bylo všechno pohromadě. Takže jsme si sedli ve stínu na kávu. Kousek dál za kostelem jsme našli místo, které navštívil Phil Rosenthal, prodejnu známých octů Balsamico z Modeny. Ochutnali jsme různé druhy. Koupili si jeden na památku domů a jeden jako dárek pro rodiče. Vedle jsme si dali výbornou zmrzlinu a plněné caneloni.

Pak jsme se stínem proploužili rozpáleným městem do auta a jeli směrem na dálnici do Florencie. Cesta byla dlouhá samý tunel. V protisměru byly dlouhé kolony. Cestou jsme si udělali krátkou pauzu na odpočinek a občerstvení. Nejhorší je, že vymezené pásmo v rádiu pro přehrávání lokálně neustále něco ruší. Naštěstí je to převážně ve městech.

Kačenka celý den řešila narozeninová přání.

Kolem čtvrté jsme přijeli do ubytování do Florencie. Veliké parkoviště nedaleko centra. Staré zrekonstruované stavení. Milý pan recepční nám všechno vysvětlil, ukázal pokoj, nastavil klimatizaci. Dali jsme si odpočinek, abychom mohli plní sil jít na narozeninovou večeři. Najedli jsme se výborně, bohužel na procházku do centra už nezbyly síly a chuť.