Z původního plánu ještě navštívit Salzburg, Linz a Passau zbyla jen rychlonávštěva Salzburgu.

Vyjeli jsme hned po snídani, abychom měli dostatek času aspoň na dvě místa. Nakonec jsme dojeli do Salzburgu těsně před tím, než začalo pršet a nemělo přestat. Takže jsem zrušil ubytování a vrátili jsme se do ČR.

Zastavili jsme se akorát u Kaplice na večeři.

Jelikož jsme ke snídani měli zbytky od večeře, takže meloun a jogurt, šli jsme s Flo po pláži do přístavu a po kolonádě zpět. Kačenka mezi tím sbalila vše do tašek. Uklidila dvě loužičky, které Flo přes noc udělala.
Naložili jsme auto a jeli jsme z Lidi di Comacchio směr Ravenna. Cestou jsem zastavil natankovat benzín. Všude bylo plno, jen dva stojany prázdné. Začal jsem tankovat a přišla baba, že si nemůžu tankovat sám. Tato zbytečná služba mě stála 20 centů na litru navíc.
Dojeli jsme do Ravenny. Parkoviště, kde jsme původně měli parkovat bylo v zóně ZTL, takže jsme jeli jinam. Bohužel tam nefungovala žádná aplikace a muselo se platit hotově. 3€ za 150 minut. 
Vyrazili jsme do města. Cestou jsme se zastavili na kávu a zákusek. Prošli jsme celé město. Bylo vedro, ale stínem se to dalo.
Po dvou hodinách jsme se vrátili zpátky a Kačenka si chtěla koupit v blízkém obchodě suvenýry. Krám měl bohužel zavřeno. Naštěstí měl otevřeno jiný. Mise splněna. Vracíme se děr facto zpět k Lidi di Comacchio a odbočujeme na Ferraru. Vracíme se cestou, kterou jsme dva dny před tím přijeli, protože mezi Ravennou a Ferrarou žádná zkratka není. 
Ve Ferraře jsme jeli na jistotou a zaparkovali přímo u stánku Take eat easy, který jsme viděli na Food kanálu. Dali jsme si výborné jídlo. Pak jsme šli na procházku městem. Nakoupili v místním Sparu pití.
Pokračovali jsme po dálnici do Portogruaro Caorle. Na mýtné bráně se mi nedařilo najít vstup na kartu, takže to chvilku trvalo. Místní z toho byli mírně nervózní. Pak jsme po krátkém objíždění okolí hotelu našli parkoviště, ubytovali se a jeli bez psa na nákupy do blízkého obchoďáku. 
Večeři jsme si dali pak na pokoji.

Ráno jsme šli po pláži s Flo se projít. Pak jsme šli do kavárny na snídani.
Pak byl celý den ve znamení na pláž a relax.

Buď jsme blbnuli v moři nebo se sušili u apartmánu.

Odpoledne jsme šli za roh na kávu.

Následovala procházka bez psa na večeři. Dali jsme si mix grill. Donesl nám mix mořských potvor.

Tím celý relaxační den skončil.

Nejlepší den u moře.

Po snídani se Kačenka vydala na nákupy do blízkého obchodu, kde jsme skončili předchozí večer po večeři. Já jsem naložil všechna zavazadla včetně psa a jeli jsme o blok vedle pro Kačenku.
U obchoďáku byla chvilka času, tak jsem Čúzu postavil na podstavec a vyčesával z ní chlupy. Jak přišla Kačenka, chystali jsme se k odjezdu, ale protože ucho kufříku nevydrželo ani cestu do auta, bylo na česání ještě trochu času navíc a úplně bez diváků.
Zadal jsem do navigace Parma a jeli jsme. Navigace nás navedla do průmyslové zóny a bylo. Tady je Parma. Takže Kačenka našla pravé centrum a jeli jsme. Cestou jsme potkávali i směrovky na centrum. U samého centra bylo parkoviště přímo u nádraží. Kačenka naznala, že vedle je lepší parkoviště, tak jsme zaparkovali na druhé straně silnice.
Parkoviště bylo skoro prázdné. Chtěli jsme vylézt ven, ale nešlo to. Tak jsme našli jiný východ a tam už to šlo bez problémů.
Je pravda, že to do centra bylo ve finále blíž. Šli jsme na náměstí Pilota. Velké zajímavé budovy a velká vodní plocha tvořily náměstí. 

Sedli jsme si na kávu. Pak jsme se courali městem abychom našli místní významné budovy.

Cestou jsme našli restauraci, kde jsme si dali výborný oběd.

Okolo chodili lidí s nákupními taškami, přestože jsou v neděli obchody zavřené. Zde byl hned naproti jeden otevřený, takže jsme si koupili pití a psovi konzervu.

Pak jsme šli pomalu do auta. V garáži jsme šli omylem na opačný konec, takže jsme si ji prošli celou.

Vyjeli jsme z města do míst, kde byla původní Parma podle navigace a jeli na dálnici, která směřovala na východ. Časem Kačenka odhalila, že už jsme tudy jeli. Měla pravdu, z Modeny do Florencie.

Jeli jsme do města Ferrara, jelikož jsme večer před tím sledovali italský Food kanál a tam byla recenze na jejich místní speciality. Centrum jsme našli v pohodě, zaparkovali na velkém parkovišti, znovu vyčesali pár chlupů ze psa, ať to tam mají o chlup lepší a šli do centra. 

Náměstí jsme našli hned, hrad taky. Krásné místo jen v neděli bez lidí. Dali jsme si kávu a pití. Prošli jsme si město a vrátili se na parkoviště pro auto.

Pak už jsme mířili do našeho dalšího ubytování. Přijeli jsme do místa, které určila navigace. Dámy na recepci nás nemohly najít. Pak jedna pochopila kam míříme. Ubytování jsme našli a zrovna přijel pan majitel. Ukázal mi, kde budeme bydlet, zkásnul mě o 30€ za konečný úklid po psovi. Zaparkoval jsem uvnitř, vynosil věci z auta a šel se psem udělat průzkum k moři. Moře bylo teplé, tak jsme si šli pro plavky a blbnuli ve vodě. Pak pro nás přišla Kačenka a šlo se do místní restaurace na večeři. Dali jsme si ryby a víno. Pak jsme se šli projít po místním okolí

Snídaně průměrná, hlučná rakouská rodina tomu moc nepřidala.
Odjeli jsme směrem k pobřeží. 
Zajeli jsme do resortu, zaplatili parkování a šli na pláž. Na pláži bylo lidi jako much. Takže jsme nechali vymáchat psa a šli zpátky do auta, protože bychom si to neužili a byli otrávení.
Popojeli jsme kousek po pobřeží, kde už nebyly resorty, ale byla tam malá plážička jak dělaná pro koupání psů a stránek s jídlem a pitím. 
Poseděli jsme, dali si kávu, zákusek, pití, na závěr domácí těstoviny s rajskou omáčkou. Vydrželi jsme asi dvě hodiny než jsme se vydali do Parmy.
Krátká zastávka na dálnici nás zmrzlinu. 
Pak jsme na pohodu dojeli do hotelu, který je kousek od sjezdu na dálnici, ale člověk o ní neví.
Dali jsme si pauzu. Pak jsme šli skoro na otvíračku do restaurace hned vedle. Měli pro nás pouze stůl zas podmínky, že do hodiny vypadneme. Najedli jsme se v mžiku, bylo to výborné. Pak jsme se šli podívat na skok vedle do krámu. Tím dnešní den končí.

Pozvolný ranní odjezd z Florencie do města Lucca. Vyjet na dálnici bez mapy by asi bylo nemožné. Úzké uličky, nemožnost odbočit doleva. Naštěstí díky navigaci jsme vedru našli. 

Na dálnici je někdy odbočení taky velká výzva, protože se prvně musí otočit do protisměru a to ještě tak, že se jede vpravo a nadjíždí se nad dálnicí zpět, aby se zůstalo v odbočovacím pruhu a sjelo se na druhou dálnici. Tím se ušetří spoustu místa. 

Kolem dálnice bylo spoustu zahradnictví se stromy i stromky. Když jsme přijížděli do města Lucca, dálnice projela aquaduktem, který přerušila. Bylo rozhodnuto, že než dojedeme do města, přidáme zastávku u aquaduktu. Zatímco my jsme zastavili v přilehlé ulici, někteří dojeli podle navigace přímo k akvaduktu. Bylo nefunkční, což bylo dáno situaci u dálnice, nahradily ho podzemní trubky, ale probíhá sbírka na jeho opravu.

Od akvaduktu jsme jeli do samého centra. U silnice bylo vidět velké parkoviště, takže jsme ani nezkoušeli vjet do města. Dobře jsme udělali. Fialová nálepka značila oblíbenou aplikaci, takže stačilo ťuknout do aplikace a parkování bylo zahájeno. Auto jsme nechali ve stínu pod stromem a šli zkratkou na silnici, která vedla podél vysoké hradební zdi s vodním příkopem. 

Flo se v kanálu, kde proudila čistá voda, vykoupala. Ve zdi byla díra, kam mířili lidé pěšky i na kole. Ukázalo se to jako chodba, která vedla do města. Prošli jsme skrz a vylezli nahoru na zeď. Procházka po zdi ve stínu stromů byla velice příjemná. Došli jsme až do centra.

Dali jsme si hned na začátku kávu a croissant. Po občerstvení jsme se vydali dál do centra. Město jsme prošli křížem krážem. Kačenka si koupila krásný klobouk, takže ji konečně v davu uvidím. U poslední katedrály jsme si dali přestávku na kávu. Bohužel mi vypadl mobil přímo na kamennou zem a rozbila se obě ochranná sklíčka fotoaparátu.

Cestou do města jsme narazili na obchod s příslušenstvím k mobilům, kde shodou okolností kryty měli, tak jsem koupil oběma kryt, dál prodavači ještě 5 € do ruky za nalepení. 

Pak už jsme se vraceli zpět. Vedle kavárny, kde jsme si na začátku dali kávu byla restaurace, kde měli krásné šunkové prkénko, jsme se nutné museli zastavit. Kačenka si dala plněnou focacciu. Pak už jsme šli do auta.

Vyrazili jsme do Pisy. Cestou jsme se zastavili natankovat benzín. Pak už cesta do hotelu byla kousek. 

Ubytovali jsme se, dali si chvilku pauzu a pak jsme jeli do nedaleké restaurace na večeři. Jelikož bylo ještě vidět a teploty mírně poklesly, jeli jsme se podívat na šikmou věž, abychom tam nemuseli zítra v tom největším vedru. Vyplatilo se a stálo to za to. Parkování už bylo zadarmo a areál byl nedaleko. Procházku jsme zakončili pistáciovým ledňákem. Vrátili jsme se na hotel.

Autobusem 32 do města k nádraží.

Procházka městem křížem krážem.

Kávička v samém centru.

Oběd v šunkové uličce.

Tvaroh pro psa.

Autobusem 23 zpět.

Nasraná unavená Kačenka.

Nakup v COOP.

Večeře s komáry u hotelu.

Velice milý a ochotný recepční.

Voda pro psa v recepci.

Statek za hotelem.

Ráno jsme šli po snídani na autobus 32 do centra. Když přijel, byla otázka jak zaplatit jízdné. Baba co nastupovala přede mnou si chtěla povídat asi s kolegyní a myslela, že všechno víme. Pípnul jsem kartou, pes neplatí a už jsme jeli. Bylo to rozumné rozhodnutí. Domluvili jsme se, že dojedeme až k nádraží a budeme se pomalu vracet. Nakonec jsme prošli historické centrum Florencie křížem krážem. V šunkové uličce, jak jsme ji nazvali, jsme si dali oběd. Pak jsem viděl normální obchod, takže jsem koupil Flo slibovaný tvaroh ve formě čerstvého sýra. Protože Kačence nebylo dobře, tak jsme sedli na 23 a vraceli se zpátky. 

Já si kromě venčení ještě udělal vycházku do nedalekého COOPu a nakoupil nás večeři, kterou jsme si snědli v altánu u hotelu. Bohužel jsme dlouho nevydrželi kvůli útokům komárů ze všech stran.

Den jsme začali úplnou tmou, protože jsme si nechali na noc zavřené okenice. Snídaně byla skromnější. Koláče vypadaly moc hezky, ale co se týče šunky, sýra a zeleniny nebylo to špatné, ale nic o čem by člověk psal domů.

Naložili jsme tašky do auta a jeli do Modeny. Navigaci jsem nastavil přímo do centra. Čekal jsem složitosti, ale místa k zaparkování bylo dost. Jen se člověk musel rozhodnout, jestli zaplatí parkování hotově nebo přes aplikaci. Nedařilo se mi aplikaci rozchodit, ale když se to povedlo, tak jsem zjistil, že chci parkovat v relativně drahé zóně, když za rohem je to za polovinu a o blok dále je to už za slušnou cenu na půl dne. Takže jsme přijeli, zaparkovali a šli do města. 

Ve městě bylo všechno pohromadě. Takže jsme si sedli ve stínu na kávu. Kousek dál za kostelem jsme našli místo, které navštívil Phil Rosenthal, prodejnu známých octů Balsamico z Modeny. Ochutnali jsme různé druhy. Koupili si jeden na památku domů a jeden jako dárek pro rodiče. Vedle jsme si dali výbornou zmrzlinu a plněné caneloni.

Pak jsme se stínem proploužili rozpáleným městem do auta a jeli směrem na dálnici do Florencie. Cesta byla dlouhá samý tunel. V protisměru byly dlouhé kolony. Cestou jsme si udělali krátkou pauzu na odpočinek a občerstvení. Nejhorší je, že vymezené pásmo v rádiu pro přehrávání lokálně neustále něco ruší. Naštěstí je to převážně ve městech.

Kačenka celý den řešila narozeninová přání.

Kolem čtvrté jsme přijeli do ubytování do Florencie. Veliké parkoviště nedaleko centra. Staré zrekonstruované stavení. Milý pan recepční nám všechno vysvětlil, ukázal pokoj, nastavil klimatizaci. Dali jsme si odpočinek, abychom mohli plní sil jít na narozeninovou večeři. Najedli jsme se výborně, bohužel na procházku do centra už nezbyly síly a chuť. 

Po snídani jsme zajeli do blízkého obchodu pro zvířata a nakoupili kartáč na česání psa, aby pes nezůstával na každém hotelu. 

Jeli jsme vinicemi přímo do Verony. Navigace nás vedla přímo do centra. Našli jsme parkoviště se jménem Citadela. U vjezdu byla kolona. Ukazatel ukazoval, že pouze v mínus trojce je asi sto míst. Přesto se našli zoufalci, kteří to zkoušeli i v jedničce i nahoře v krátkodobém. I úplně dole to bylo peklo, protože samozřejmě zoufalec vidí první volné místo a snaží se tam zaparkovat místo aby jel dozadu, kde je místa dost. Nám se podařilo odbočit do boční uličky a tam bylo místa dost.

Vylezli jsme z parkoviště ven a šli s davem ke koloseu. Od kolosea jsme šli ke známému balkónu, kde údajně bydlela Julie a Romeo jí zpíval pod balkonem. Pak jsme to vzali přes hlavní náměstí k řece. Za historickým mostem jsme našli krásnou kavárnu, kde jsme si chvilku odpočinuli nad kávou a zákusky. I čerstvá focaccia s brambory a cibulkou byla výborná. Vrátili jsme se přes most zpátky do historického centra, abychom porovnali ceny před a za mostem. 

Prošli jsme na druhou stranu historického města, kde byla pevnost s dalším mostem. Pak jsme to střihnuli rovnou do auta, protože bylo vedro a pes byl na hraně sil a uvařeného psa jsme nechtěli. 

Vyjeli jsme z Verony směrem na Modenu. Bez navigace by to bylo peklo. Každopádně cestou jsme dojeli spoustu kamionů. Zastavil jsem na benzínce, abych je nechal trochu odjet a vzal benzín. Stojan prvně nefungoval, pak si stáhnul 100 €, aniž bych natankoval. Návod pouze v italštině. Tak jsem šel do kavárny, která neměla s pumpou nic společného. Poslali mě vedle, kde seděl chlap, italsky neuměl ani slovo, ale nakonec jsme si vysvětlili jak to funguje. Stojan blokne 100€ na kartě, člověk si pak natankuje a pak se zúčtuje skutečná částka. To ale můžeš trvat několik dní. Tak uvidíme jak to dopadne.

Dojeli jsme do hotelu, který je mimo město. Dali jsme si pauzu a vyrazili na večeři. Padla volba na Pizzerii Rustica. Našli jsme ji v průmyslové zóně. Rozhodně se nejednalo o romantickou restauraci, kde by člověk poseděl při svíčkách, ale cvrkot tam rozhodně byl a nakonec i pár hostů přišlo.

Dali jsme si pizzu, protože tam nic jiného neměli. Byla výborná, přesně podle představ. Paní nám pak nabídla ještě meloun. Zaplatili jsme a než jsme se vydali zpět domů, vyčesali jsme na ulici psa. V pizzerii jsem zjistil, že GPS zůstala na hotelu.

Na hotelu nikde nebyla vidět, tak jsem použil funkci vyhledávání a zapnul zvuk. Já nic neslyšel, ale pípání slyšela Flo a označila batoh, kde GPS byla. Místo umístění nás psa byla umístěna v batohu. Takže pes jako by ve Veroně nebyl.

Po ranním venčení a výborné hotelové snídani jsme vyrazili směr Lago Di Garda. Do historického města Sirmione to bylo asi 20 minut jízdy. Podle navigace nebylo kde zabloudit, protože hrad je na samém cípu poloostrova. Navigace ukazovala v popředí pomalu jedoucí kolonu a podle mapy to vypadalo, že se silnice točí a zkratkou přes park se to dá dojít. Udělal jsem na nejbližším kruháku otočku a vrátil se na poloprázdné parkoviště, které jsme právě minuli. Vybrali jsme si hezké místo na zaparkování a bylo nutné vyřešit placení. Instalovat aplikaci se mi nechtělo, ale nakonec jsem byl donucený, protože na automatu se mi to platit nechtělo pro případ prodloužení parkování. Zaplatil jsem asi na necelé čtyři hodiny a šli jsme procházkou přes park do centra.

Zde se sluší podotknout, že v průvodcích píšou různé informace ohledně psů a jejich koupání v jezeru. Převažují zákazy. Nicméně v parku byla nějaká strouha s vodou a Flo se v ní vymáchala. S polomokrým psem jsme došli do místa, kde byl vstup do vody a tam se Flo vykoupala na vzdor zákazu pořádně. Vzhledem k tomu jaké bylo vedro to pro ni bylo příjemné. Nejednalo se o žádnou veřejnou pláž, takže jsme nikoho nemohli omezit ani ohrozit. 

Pokračovali jsme po hlavní kolonádě, protože původní cesta kolem vody skončila plotem hotelu. Kolonáda byla plná stromů, takže se šlo převážnou část ve stínu. Našli jsme další místo, kde byl vstup do vody, znovu nechali psa vymáchat a s mokrým psem pokračovali do centra. Cestou jsme se zastavili na kávu a osvěžení čistou vodou. To už bylo do města kousek. 

Do města byla jediná úzká brána a most, kde se potkávaly davy turistů s těmi, kdo mohli do úzkých uliček města zajet. Vůbec jsem jim to nezáviděl, protože úzké uličky v kombinaci s lidmi vytvářely velmi nebezpečné situace. 

My šli boční uličkou, kde mělo být panoramatické view. To jsme našli, ale modelíny blokovaly svými pózami výhled ostatním fotografům. Naštěstí se časem vyhlídka uvolnila a Kačenka udělala kýžený snímek do rodinného alba. Sešli jsme zpět mezi davy lidí a vozidel. Dostal jsem chuť na pravou italskou zmrzlinu. Byla vynikající. Z toho množství pro jednoho bychom se podělili celá rodina. Došli jsme do přístavu, kde jsme si v klidu zmrzlinu snědli. Poté jsme se vydali na cestu zpět k autu. 

Auto bylo rozpálené a parkoviště plné. Uvolnili jsme místo dalším zájemcům a jeli kolem pobřeží jezera. Nakonec jsme se rozhodli koupit si nějakou dobrotu s sebou, vodu a pro Kačenku antiperspirant. Povedlo se, našli jsme nějaký lokální krám, nakoupili a vrátili se na hotel jinou cestou, abychom našli restauraci, která se nám včera moc líbila. Podařilo se.

Po odpočinku jsme se sbalili a jeli na večeři. Najít hospodu už byla pohoda.  Kuchař ještě nebyl přítomen, takže servírovali jen studenou kuchyni a nápoje. Dali jsme si pití a objednali sýrový talíř. Číšník nám ho za chvilku přinesl a doporučil, jak sýry postupně konzumovat. K tomu chléb z místní pekárny. Nechali jsme si doporučit hlavní jídlo. Restaurace se postupně plnila. Po výborné večeři, když jsme odjížděli, byla dostatečně plná. Na to, že sem museli všichni přijet autem, byl to malý zázrak uprostřed ničeho. Najezení a napití k prasknutí jsme se vrátili na hotel. Udělali jsme si drobnou zajížďku do okolí, abychom se podívali, kde je nějaký zoo shop a benzinka, kde si budu moci umýt přední sklo. Zavlažování na poli trošku pomohlo. Nakonec jsme objevili nějakou pumpu s vodou na omytí skla. A tím první plný den dovolené končí.

Po noční bouřce bylo všechno mokré. Hotel nenabízel snídani a počasí se zatím taky netvářilo moc přívětivě. Takže místo procházky na snídani jsme jeli asi 2 km do nákupní zóny na snídani do pekárny. 

Našli jsme krásnou pekárnu se sezením uvnitř i venku. Sedli jsme si dovnitř, dali si snídani a kávu. Poté jsme vyrazili do Dachau navštívit kamaráda Talipa. Talip mi poslal adresu domů, ale protože jsme s sebou měli psa, navrhl, že se sejdeme v centru v kavárně. Kavárnu jsme našli hned. Talip dorazil s 91 letou miminkou na vozíku. Bylo to velmi příjemné setkání po 14 letech. Dali jsme si kávu a já makový zákusek a povídali si asi tři hodiny v kuse. Pak jsem na závěr předal Talipovi dárek a vyrazili jsme do Itálie.

V Mnichově jsem koupil benzín a dvě perlivé vody, protože modrá láhev je v Německu perlivá a já se nepodíval na etiketu. Jeli jsme samotným centrem Mnichova po různých silnicích dálničního typu. Na jednom semaforu jsme si postáli, ale jinak to jelo až do chvíle, kdy jsem věděl, že je na dálnici zácpa a bude asi na 45 minut. Tak jsem sjel z dálnice a jeli jsme okolo. Protože byl čas oběda, tak jsme zastavili v obci na území nikoho v hospodě a dali jsme si výborné jídlo. Poté jsme pokračovali kolem velkého jezera zpět na dálnici a mířili přes Rakousko a Brennerským průsmykem do Itálie. Všude je omezená rychlost na 100-110 km/h, takže člověk nemusí spěchat a může se kochat. Kačenku jsem donutil hledat jméno řeky, která se vinula kolem dálnice, protože jméno na mapě nevypadalo jako jméno řeky. Udělali jsme si jednu přestávku na čurání a zmrzlinu. Navigace hlásila kolony, ale naštěstí už žádné nebyly.

Na hotel jsme dojeli kolem deváté večer. Příjemná slečna na recepci nám dala kartu od pokoje. Tak jsme se ubytovali. Prodloužil jsem ubytování ještě o jednu noc už bez bookingu. Dneska máme minibar zadarmo, pozítří snídani v ceně ubytování. Vyvenčili jsme psa, vytahali věci z auta do pokoje, dali si sprchu. Zde nutno podotknout, že Kačenka si pustila sprchu, mají tu jenom déšť nahoře a šla si pro mýdlo. Jenže ze studené vody se stala horká a Kačenka zůstala uvězněná ve sprše, protože kohoutek byl na druhé straně. Aby se vyhnula opaření, musel jsem vodu zastavit já. Pak už poučená věděla.

Vyjeli jsme kolem desáté hodiny. Na Barrandově Kačka skočila do lékárny a koupila pití na cestu. Vyjeli jsme směrem na Plzeň. Cesta ubíhala na pohodu. Cestou mě napadlo, že bychom mohli kromě cílové destinace a Valhally navštívit po cestě Amberg a dát si zde oběd. 

Přijeli jsme do Ambergu, zaparkovali nedaleko centra. Cestou jsem se zastavil do lékárny pro mastičku, která mi dochází. Prošli jsme městem a narazili na řeku. Za mostem byla přímo restaurace, ale mě se líbila jedna přímo nad vodou. 

Dali jsme si obalovanou pečenou rybu s bramborovým salátem. Když jsme dojedli přišla slečna, co si ještě dáme. Řekl jsem jí, že bych si dal pistáciovou pěnu. Prý je jen na večerním menu, ale že se zeptá v kuchyni. Šlo to a my si dali kafe a pěnu jako dezert. Vrátili jsme se do auta a jeli do Valhally u Řezna. Tam jsme na parkovišti dostali od nějakého pána platný parkovací lístek asi na 40 minut. Původně jsem si myslel, že budeme mít málo času. Ještě nám 15 minut zbylo. Stačilo nám 25 minut na to vylézt nahoru, podívat se a vrátit k autu. 

Pokračovali jsme do města Landshut, kde máme první přenocování v hotelu Cristallo. Ubytování je čisté, cena tomu odpovídá. Malý hotel blízko centra města.

Šli jsme se projít do centra. Na začátku centra jsme si chvilku sedli na pivo a Colu. Pak se vedení ujala Kačenka a šli jsme na soutok řeky Ister resp. na místo, kde se dělí na dva toky a vytváří tak ostrov. Pokračovali jsme dál do centra ke kostelu svatého Martina s nejvyšší cihlovou věží.

Prošli jsme centrum tam a zpátky, abychom došli na druhou stranu ulice, kde jsme si na začátku dali pití, abychom si zde dali velký kebabovÿ talíř. Bylo toho tolik, že se to ani nedalo všechno sníst. 

Když jsme se vraceli do hotelu, začalo kràpat. Když jsme přišli na pokoj, spustila se bouřka. Posloucháme podcast a chystáme se spát.

Multi-Stop Route