Vcera večer jsme si nakonec ještě udělali krátkou večerní procházku, ale ještě v deset večer bylo světlo, takže změny byly minimální. Akorát lidí výrazně ubylo.
Ráno jsem u snídaně zjistil, že personál mluví polsky. Sice mám to bylo k ničemu, ale slečna na recepci byla potěšena mou znalostí pár polských slov.
Zkouška počasí dopadla na výbornou, svetr jsem zabalil do kufru a po snídani jsme ubytovaní opustili.
Prošli jsme naposledy uličkami starého města.
Šli jsme hlavní třídou na největší přestupní bod ve Stockholmu, centrální stanici. Je zde přestup na tři linky metra, vlaky, tramvaje i autobusy. Dolů do stanice jsme se nedostali, protože bychom museli zaplatit. A to jsme nepotřebovali.
Šli jsme dál procházkou na hlavní nádraží.
To už je naše taková povinnost. Pavlinka už ani neprotestuje. Prohlédli jsme si nádraží ze všech stran. Nádraží. Velké a nehezké. V jedné čekárně spali dva uprchlíci. Jeden v zimní bundě a kulichu, druhý na tom nebyl o nic líp.
Opustili jsme nádraží stejným vchodem, jako jsme přišli a šli se podívat na poslední zastávku hopíků, starou radnici a soud. Je nedaleko.
Došli jsme, koukli jsme, viděli jsme. Velká stará budova.
Šli jsme zpátky k nádraží, kde odjížděl autobus na letiště. Stihli jsme ho úplně v moment, kdy jsme nastoupili, paní řidička zavřela dveře a jeli jsme na letiště. Je to hodina cesty. Cesta ubíhala až do momentu, kdy jsme přijeli do kolony, kterou způsobil nepojízdný kamion. Šlo to ale rychle, protože řidiči jsou ohleduplní a nikdo nespěchá.
Na letiště jsme přijeli přesně podle plánu. Vyřídili jsme si palubní vstupenky a šli ven před halu si vypít poslední švédské pivo. Poté jsme šli na bezpečnostní prohlídku a v odletové hale počkat na odlet do Prahy.