Ráno jsme bez zbytečného spěchu opustili kolem desáté hotel. Cíl cesty byl dán již včera, takže už jen realizace. Pavlinka ještě včera potvrzovala cestu u kartičkové kamarádky, takže je to sto procent. 

I když to nebyl luxusní hotel, musím konstatovat, že každý den bylo čisto, naklizeno, nic nechybělo. Jediná vada na kráse byla koupelna jako akvárium. Skleněné průhledné stěny, což je výhoda, pokud je člověk na pokoji sám a chce přímo z WC koukat z okna. Naštěstí tam byly stahovací rolety, aby i tam měl člověk soukromí. Takže za tuto vadu na kráse bych strhnul půl bodu. Jinak poloha super s ohledem na dopravu, vybavenost v okolí taky fajn. Co bylo báječné, že hotel byl až v 9. patře nějaké administrativní budovy. Dole stál vždycky nějaký pán a otvíral dveře. Nikdy se neptal, kam jdeme, jen když nás viděl otvíral. Tím šetřil klimatizaci v baráku, nahrazoval fotobuňku a automatický mechanismus. Až se opotřebuje, bude jednoduše nahrazen jiným pánem. Asi hlídají bezpečnost, možná působí jen tak, aby nějaké živly neškodily v domě, možná jen zastrašují nezvané návštěvníky.

Naposledy nám tito pánové otevřeli dveře a my vyrazili na zastávku autobusu naproti ulice. Možná by se i po dvaceti letech hodil nějaký vykladač ženské logiky. Jdeme po ulici, blíž je horní přechod, my jdeme spodním. Druhý den je blíž spodní přechod, my jdeme horním. Na jízdním řádu jsou dvě sazby podle zastávek. 5,40$ a 9,80$ a Pavlinka mi říká, jedeme až na konečnou, kolik to stojí? Na konečnou 9,80$. Ještě před tím, než jsme vyjeli, jsem koukal, že jedeme 2 zastávky autobusem, pak metrem. Už se nikdo nedozví, jestli to neměla být ta nižší sazba. Tak si sedím a koukám, když vjíždíme do tunelu a Pavlinka hlásí, že budeme vystupovat. Takže přece jenom strejda Google nelhal. Metro do naší další destinace stálo pouhých 6$ a ujeli jsme 4 zastávky. Vzhledem k tomu, že to byla konečná, vlak přijel za 4 minuty, všichni vystoupili a metro jelo zpět poloprázdné. Parádní jízda, když jsem viděl kolonu, do které autobus následně mířil. 

Metro bylo čisté, nikde žádné škrábance ve skle, nepořádek na zemi. Radost cestovat MHD. Ještě navíc tento vagón byl označen jako tichý, takže ani nikdo moc nemluvil. Akorát zima z klimatizace, ta je všudypřítomná.

Vystoupili jsme z metra a šli hledat chrám desetitisíců Buddhů. Chrám jsme našli, ale byl to jiný chrám. V jezírku bylo spoustu želv. Náš hledaný chrám byl vedle. Muselo se projít takovou oplocenou stezkou kolem vysokého baráku a za ním už začínala stezka lemovaná Buddhy.

Prvně vyšla nahoru Pavlinka. Prý spíš vyběhla. 300 m schodiště plné Buddhů po obou stranách. Já čekal dole s kufry. Po chvíli jsem šel nahoru já. Dělal jsem fotky všeho, co se mi líbilo, takže jsem byl pomalejší. Ale kdyby Pavlinka nečekala dole, tak bych vydržel i déle. Nahoře bylo příjemně. A nahoře jsem pochopil proč deset tisíc Buddhů. Už jsem je chtěl cestou dolů počítat, ale v chrámech, kde se nemělo fotit, stál jeden vedle druhého malincí, větší, medaile. Každý měl své světýlko, které ho osvětlovalo. Vypadalo to moc hezky.

Nahoře u chrámu jsem potkal dva Čechy. Letěli na Filipíny a měli v Hongkongu čas asi 3 dny. Hledali další chrám. Tak jsme hledali v různých mobilech, až jsme došli k rozumnému kompromisu. Byl to fajn pokec.

Pak jsem si doprohlédl chrámy a šel jsem dolů za Pavlinkou. Po chlapech jsem jí vzkázal, že už jdu. Byla překvapená.

Šli jsme zpátky na vlak. Pavlinka měla u sebe peníze a šla koupit jízdenky. Protože jí chyběly 2$ , požádala chlapce stojící u automatu o výpomoc. Chlapci ochotně pomohli a byli tu tam. Vlak odjížděl ze stejného nástupiště. Jeden nám ujel před nosem, druhý jel na druhou konečnou a třetí byl náš. Píšu vlak, ale bylo to metro. A celé se to odehrálo v rámci minut. Metro čisté, nezničené. Ale to už jsem psal. Nastoupili jsme do vlaku a jeli až na konečnou. Na konečné to vypadalo jak na velké zastávce metra, kde na jedné straně metro odjíždí a na druhé přijíždí. Okolo každého vlaku bylo nástupiště z obou stran. Těžko se to popisuje. Viděli jsme na jedné straně nástupiště a ono bylo na druhé straně taky a tam se taky otevřely dveře. Vyšli jsme ven a šli dlouhou chodbou na výstupní odbavení. Bylo zajímavé sledovat, jak to funguje. Žádné kartičky, jen rozdělení na rezidenty z Hongkongu a Macau a návštěvníky. 

Bezcelní zóna prý měla zajímavé ceny, říkala Pavlinka, ale kdo ty krámy bude celou dovolenou tahat. Prošli jsme tuto relativně malou bezcelní zónu a přišli do haly pro vstup do pravé Číny.

Nastalo několik chyb, které nás pár minut zdržely. Hala byla relativně prázdná. Viděl jsem automaty na samoodbavení, tak jsme šli tam. Cestou jsme potkali stůl s kartičkami, tak jsme je začali vyplňovat. V ten moment se přihrnul zájezd nějaké mládeže a obsadili všechny automaty. Takže jsme museli počkat, až se nějaké uvolní. Naštěstí to šlo rychle, vzali nám jen všechny otisky, takže když někde v Číně najdou moje otisky, ví, že jsem to já. Ale to neva, my nic páchat nebudeme.

Po otiscích jsme šli k určené přepážce, kde mládež vytvořila menší fronty u obou okýnek. Naše řada se tradičně kvůli nějakým dvěma potížistům zarazila, zatímco vedle to šlo jak po drátku. Stoupnul jsem si vedle a dobře jsem udělal. Dostali jsme razítko a podpis do pasu, šli jsme celnicí a rentgenem až jsme se ocitnuli venku. 

Před nádražím čekali taxikáři. Jako obvykle vymyšlený příběh, že metrem to stojí víc jak taxíkem. Metrem za 106¥ a taxíkem jen za 100¥. No nekup to, když je to tak levný. Jeden hodný pán nám ukázal, kde je vstup do metra a my šli tam, kam ukázal a jeden nezmar šel furt s náma. Když jsme vlezli na schody, hodil zpátečku. 

Pod schody byl automat. Jízdné spočítal na 3!!!!¥ pro každého, slovy šest celkem. Krát zhruba 4 na české Koruny. Koupili jsme si jízdenku ve formě plastového čipu, který se přikládal ke čtečce stejně jako třeba karta. Prošli jsme rentgenem. Pak už nic nebránilo vstupu do metra. V metru bylo plno lidí, ale těch 5 zastávek se dalo i postát. Všechna hlášení ve 3 jazycích včetně angličtiny. Perfektní na orientaci. Jinak všude rozsypaný čaj. Člověk nepřečte nic. Dokonce i tradiční značky člověk pozná jen podle výrazu. I když jsem si všimnul, že elektronika si zachovává psaní latinkou, např. Seven ELEVEN nebo KFC jen čínské znaky.

Z metra jsme vyšli prvním východem. Jako frajer jsem si doma vytisknul všechno na papíry pro snazší orientaci. V aplikaci Sygic travel jsem měl zadaný náš hotel, takže jsem vyrazil tím směrem. Zhruba to odpovídalo tomu, co jsem si pamatoval, když jsem to hledal a tisknul. Šli jsme podle toho, až jsme došli do místa, kde to mělo být. A nebylo. Všude jiná čísla, jiné nápisy. Chvilku jsme bezradně chodili v prostoru mezi baráky. Bylo to tam hezké, klidné a sympatické. Ale ne pro nás. Pavlinka si sedla do nějaké restaurace, že tam na mě počká, abychom nešli tam a zpátky. A říkala ať hlavně nic neplatím, jenže....

Hotel jsem po chvilce hledání podle vytištěné mapy a dokladu z Bookingu našel. Byla to zapeklitá cesta, protože vstup byl z druhé strany a číslo ukazovalo do dvora, kde nic nebylo. Našel jsem.

V recepci byla mladá slečna a ještě mladší hoch. Že budou trable jsem tušil už když jsem odcházel z restaurace. Ukázal jsem jim papír z Bookingu. To že se hotel jmenuje jinak, než na papíře, jsem vyvrátil stejnou fotografií, která byla na reklamní ceduli i na rezervaci stejná. Naši rezervaci jsem v počítači poznal podle jména Pavlinky mezi rozsypaným čajem. Byl jsem víc než 100% správně. Chlapec se mě ptal, jestli chci snídani. Pavlinka mi kladla na srdce, že v těchhle cenách je to nesmysl. Že nemám nic platit, že si to vyřídí. Tak jsem chlapci řekl: "No breakfast. Cancel breakfast. Without breakfast." Z toho by snad i opice pochopila. On si na to ještě vzal telefon, aby z čínštiny mi to dal do angličtiny, kdybych jejich jednoduchým výrazům v angličtině nerozuměl. Chtěli kartu. Mě se nechtělo už vláčet s taškou a chtěl ji dát na pokoj, tak jsem udělal chybu a porušil Pavlinčin příkaz o neplacení. Hotel byl pěkný, tak co řešit. Zaplatil jsem a šel na pokoj. Byl v pátém patře. Uložil jsem tašku na pokoj a šel s dobrou náladou pro Pavlinku. Jak zjistila, že jsem pokoj zaplatil a v ceně včetně snídaní, prvně mi nadávala, pak se mnou zbytek naší zbytečné procházky nemluvila. Dobře mi tak. Ona mi to říkala. Přišli jsme do hotelu. Zkusila vyjednávat, ale pochopila a zhodnotila, že místo kýženého snížení ceny, by nám platbu mohli strhnout dvakrát. Budeme mít snídani v hotelu. Doufám, že bude stát za to. 

Vyjeli jsme do pátého do našeho pokoje. Všude čisto a voňavo. Sbalili jsme si věci a šli se projít do okolí. 

Šli jsme okolo obchoďáku, tak jsem si dal nějaké jídlo, což byla rýže a rozmydlené kuře na kousky v zeleninové polévce. Ale až na ty kosti to bylo ok. Pak jsme prošli parkem vedle obchoďáku a šli zpátky do hotelu, protože začalo být chladno. Cestou jsme si dali kachnu v domnění, že bude bez kostí, ale chyba lávky. Šli jsme dál a narazili jsme na velkou nákupní třídu. Tu jsme si prošli už za tmy, ale tam bylo z obchodů světla jak ve dne.

Vrátili jsme se do hotelu a Pavlinka, že by šla řešit výměnu pokoje, že je slyšet výtah, jak jezdí. Tak jsem šel na recepci vybaven čínským textem. Slečna pochopila, ale prý nemá volný pokoj, že se mám zítra přihlásit. Jenže to neměla dělat, protože do steče vyrazila Pavlinka. Argumentovala tím, že dá negativní komentáře na Booking a já nevím čím ještě hrozila, ale donesla kartu od nového pokoje. Tak jsem aspoň slečně odnesl kartu od toho původního. Byla smutná, bo ráno bude muset vysvětlovat, proč je nahoře v pátém neustláno.

Pavlinka spojená dala sprchu a domlouvala se svou nápovědou, kam v příštích dvou dnech. Máme plán, budeme courat Shenzenem vzhůru dolů. Jaro je tady. A síť strašně pomalá a jen díky VPN můžeme psát dál na FB i blog.