Přistání v Paříži proběhlo celkem v pohodě, byť trošku tvrdě. Následné čtvrthodinové pojíždění dalo tušit, že letiště CDG je skutečně veliké. Dorolovali jsme na terminál 2F a začal výstup. Všichni se snažili dostat ven hned, místo toho, aby v vystupovali nějak postupně a koordinovaně. U nás to smrdělo jak ve vinotéce.
Po výstupu z letadla Pavlinka nastolila hysterický přesun. Chápu, že v cizím prostředí, obrovské letiště, velké dlouhé chodby vyvolají pocit, že je potřeba moc času na přesun. V našem případě to bylo asi 15 minut normální chůze. Terminál 2E, gate K41. Všude šipky, naprosto logicky značené, nedalo se zabloudit. Prázdné rozlehlé chodby působily ikonicky.
Skočili jsme si na WC a začal boarding. Respektive jinak, když jsem se vrátil z WC, Pavlinka už stála v nekonečné frontě na odbavení. Vytáhl jsem kouzelnou kartičku a pán u vstupu prohlásil: "Czech airlines, welcome" a my si kráčeli priority line rovnou k odbavení do letadla. Žádná kontrola zavazadel, jen pasy a letenky. Rentgeny jsme míjeli obloukem.
U odbavení jsme dostali malý lísteček, protože jsme byli přesazeni, jelikož museli změnit letadlo kvůli nějaké závadě. V letadle na našem místě seděl nějaký čínský hošík, který si myslel, že lísteček je potvrzení jeho přítomnosti. Pavlinka ho nasměrovala na jeho správné místo a my se uvelebili ve svých skromných sedačkách. Místa je tu málo, já sedím mezi Pavlinkou po pravé v ruce a pánem možná o něco mladším na levé straně.
Dostali jsme sluchátka, která měla dva kolíky, ale v sedadle před námi byla pouze jedna dírka. Další překvapení bylo, když se jeden kolík nečekaně vyviklal do boku, jako by se chtěl ulomit. Tak jsem ho dal co nejvíc do boku, aby nepřekážel a druhý strčil do dírky. Svět byl zase v pořádku.
K večeři byl čočkový salát s křenem a drobně sekanou zeleninou. Pavlinka prskala, ale salát s odporem snědla. Dále se dalo vybrat ze dvou jídel. My si vybrali rýži s kuřecím masem a žampionovou omáčkou. Výborné, oba jsme si to pochvalovali. Další chod bylo půl jablka nakrájeného na měsíčky a parádu na tácku ještě doplňoval výseč camemberu a houska s máslem. A úplně poslední věc byla lahvička vody, která Pavlince spadla někam pod nohy a nemohla ji najít a šampaňské a nějaký nealko nápoj. Ono se to nezdá, ale na začátku to vypadá jako nic a pak člověk přichází na to, co všechno ještě zapomněl.
Když jsme pojedli, popili, podávala se káva nebo čaj a malý koňáček. Pavlinka jím de facto zazdila nějaké prášky na spaní, takže jak se v sedadle usalašila, tak spala jako miminko.
Chtěl jsem se koukat na film, ale jediný, co mě zaujal, byl takový dobrý uspávací, takže jsem si někdy po jedné hodině jenom přivřel oči a vzbudil se po osmé ráno. Takže 12 hodin mínus dvě mínus sedm a máme nějaké 3 hodiny do přistání. Žádné turbulence, troška nepohodlí kvůli dlouhým nohám, ale jak se Pavlinka konečně otočila nohama do boku, aby mi udělala víc místa uprostřed a pán vedle se taky naskladnil správným směrem, tak to byla paráda. Škoda, že v momentě, kdy už to člověk nepotřebuje, přijde na to, že se dá natvarovat hlavová opěrka a dá se pro nás vyšší zvednout, to bude na cestě zpět hned lepší spaní.
Ještě jedna drobná technická poznámka. Je dobré si posbírat informace předem. Někdy tyto informace mohou být spíš kontraproduktivní. Jako důležitá informace o kartičkách. Informace zněla, že na každém kroku budeme vyplňovat kartičky, něco jako hra, kdo jsem, kam jdu a do kdy tam budu, aby evidence měla co evidovat a vykazovat. Takže nám paní letuška už na začátku rozdala po kartičce. Diskuse na téma, aby nám jich dala víc, končila patem. Máme každý po kartičce, tužku na vyplnění v tašce nahoře, pas v bundě tamtéž, takže s vyplněním kartičky počkáme až na letiště, kde jich určitě budou mít hromadu nebo projdeme každý na tu jednu a někde musí být místo, kde budou další. Takže rada dobrá, ale každá hra může mít více různých pravidel.
Přistání v Hongkongu proběhlo hladce v 11.15 SEČ nebo 18.15 místního času. Venku je smog a stmívá se.