CHUDOBOVI

https://drive.google.com/open?id=1zMYFT0pwdJDz4uQsc0spDRBN_b_v9RVP&usp=sharing

nebo 

https://earth.google.com/web/@41.8840795,-100.78570723,936.14444267a,907826.90740773d,35y,0h,0t,0r/data=MicKJQojCiExek1ZRlQwcHdkSkR6NHVRc2Mwc3BEUkJOX2JfdjlSVlA

Jak to na naší cestě většinou bývá, po snídani jsme sbalili věci a vyrazili na cestu. Hned za rohem jsme vzali necelých 5 galonů benzínu, aby to pokrylo zbytek cesty do Denveru včetně rezervy.
Cesta do Denveru byla krátká, takže zhruba za hodinu jsme zastavili u Wallmartu, aby si Pavlinka koupila nějaké proužky na zuby. Zde jsme byli svědky toho, když si policie přijela pro chyceného zloděje.
Po této krátké zastávce jsme pokračovali do obchoďáku, který jsme navštívili v Denveru poprvé. Zde jsme byli asi 15 minut před otevřením obchodů, takže bylo zajímavé sledovat, jak se obchody pomalu probouzí k provozu. V obchodě s obuví mi Pavlinka našla zimní boty. Pak jsme si dali jídlo a zhruba ve dvě hodiny měl být sraz k odjezdu. To všechno klaplo, všichni ve dvě u auta, jenže Davča si ještě vzpomněl, že by chtěl reklamovat bundu. Měl tam díru skrz malou skoro neviditelnou, ale byla tam. Nikdo neví, kde se vzala. Pavlinka kvůli účtence vyndala všechny kufry z auta, aby našla tu správnou a našla, takže Davča po týdnu nošení vyměnil stříbrnou bundu za novou modrou a jelo se na letiště.
V půjčovně jsme byli kolem třetí. Půjčovna byla nacpaná auty k prasknutí. Dostali jsme potvrzení o nevyužití celé doby, zkrátili nám i pojištění jen na užitou dobu, takže uvidíme co nám z toho vrátí.
Autobus nás odvezl do odletové haly. Na odbavení zavazadel nebyl žádný problém, ani žádná fronta. Na security checku byli asi nějací poctivci, že mě kontrolovali ze všech stran. Tím se dá dobře zabít čas na letišti. Jenže pak se jim nelíbila moje taška se skořicovým šnekem pro Míšu a čtečka, takže jsem musel počkat na druhé kolo, než to poctivci u rentgenu zanalyzovali.
Po tomto roztomilém checku jsme šli na vláček. Museli jsme počkat na druhý, protože do prvního jsme se nevešli. Vystoupit následně z toho druhého byla taky legrace, protože ve dveřích byli dva vozíčkáři a blokovali východ.
Po schodech nahoru už jsme se dostali k odletu. Před cestou jsme si dali koblihy a Pavlinka kafe. Došlo k problému, protože Pavlinka si představovala, že si jako obvykle kousne do všech sedmi koblih, aby ochutnala od všeho. Vzhledem k jejímu náhubku proti virům a že jsme osahali kde co, rozhodl jsem, že bohužel tato varianta padá a dám si jednu nebo dvě koblihy, které uchopím do ubrousku a nepustím a tak se taky stalo. Pavlinka z toho nadšená nebyla, ale bohužel. Hygiena především.
Další problém nastal při usazení na místa. Pavlinka si určila, že bude sedět u okna a spát. Před spaním si skočí na WC a to je vše. My jsme se mezi tím domluvili s Davčou, že bude lepší, když bude Pavlinka sedět mezi námi, že on chce sedět do uličky kvůli WC, já u okna protože nemusím nikam. Lepší, jak sedět dva medvědi vedle sebe, Pavlinka u okna plus její cvičení na WC. Pavlinka se urazila, ale pochopila.
Celou cestu včetně snídaně jsme prospali a probudili se kousek před Londýnem. Viděli jsme celý Londýn jak na dlani, protože jsme letěli přímo nad všemi významnými památkami Londýna.
Přestup byl ve znamení hysterie. Přiletěli jsme sice v 9 h., ale teprve až 9.15 jsme se dostali na stojánku. Pak rychlou chůzí na security check, kde to šlo jednak pomalu a jednak kontrolovali každou tekutinu i když jí bylo jen malinko. Hysterie na n-tou a k tomu pomalé tempo.
Na gate jsme to přesto stihli včas. Tam už seděla Pavlinka a vedla družný hovor se sousedy. Ti ji nasadili brouka do hlavy kvůli přebookování letenek. Protože oni to stihli, ona ne. Takže to bude mít jako náplň práce na příští dny. Věřím tomu, že ona se nedá a ona to z nich dostane.
Sedíme v letadle do Prahy a čekáme na odlet. Letadlo je plné tak ze dvou třetin.
Doletěli jsme v pořádku.

Dnešní den nezačal radostně. Trump rozšířil ban i na Velkou Británii. Takže jsme seděli u snídaně a řešili, co s nastalou situací. Nakonec jsme se rozhodli, že navštívíme muzeum letectví a kosmonautiky podle plánu, ale že nebude naše cesta směřovat do Kansas City, ale do Denveru na letiště, abychom zjistili, co se dá udělat s naším letem, abychom odletěli nejbližším letadlem, dokud je to možné.
Venku přes noc napadl sníh, takže jsem v teniskách běhal v tajícím sněhu a ometal auto. Pak jsme vyjeli směr muzeum. Minuli jsme hrdě včera plánovaný obchoďák.
Prohlídka v muzeu nás stála každého 13 USD a stálo to za to. Spousta vojenských letadel, dokonce i mnoho exemplářů z kosmonautiky. Bylo tam i spoustu věcí pro děti. Výstava z koncentračních táborů v Evropě a informace k druhé světové válce.
Ještě před odjezdem se šel Davča rozloučit s botami. Údajně jim slíbil honosnější místo posledního odpočinku než hotelový odpadkový koš. Tak je vyhodil obřadně do koše před muzeem.
Z muzea jsme vyjeli na dálnici I-80 a jeli směr Denver. 263 mil před námi. Rozhodli jsme se, že si den zpříjemníme v Pizza Hut a vyzkoušíme nabídku. Davča našel pobočku v Yorku. Objednali jsme si půl šunkové a půl hovězí a po okrajích s mozzarellovými bochánky. Sice jim to trvalo déle, než jsme čekali, ale donesli velkou čerstvou pizzu plnou sýra. Dali jsme si všichni. Byla výborná. Akorát to odnesla Pavlinka se svým zažíváním, protože to bylo mastné, takže po chvíli jsme hledali další zastávku kvůli WC.
Další zastávka byla u benzínky, která svými dírami v prašném podloží připomínala tankodrom. Zde měli poslední desinfekce na ruce. Zde padlo definitivní rozhodnutí objednat a zaplatit letenky na zítra z Denveru přímo do Prahy.
Cestou jsme pak objednali ubytování ve městě Brush a bavili se překladem názvu tohoto města.
Mezi tím nám napsali z předchozích ubytování, že nás nemůžou kvůli Koronaviru ubytovat, čekali jsme s obavou, co nás bude čekat v Brushi. Slečna se 2x ptala odkud jsme, takže rozhodnutí odletět bylo správné, protože řešit, kde budeme spát by bylo složitější.
Po příjezdu do hotelu jsme se ubytovali, vytahali všechny kufry do pokoje, aby mohla Pavlinka přeskladňovat a šli jsme zjistit, jak chutná ten pravý americký Mekáč. Úplně stejně jako všude na světě. Pro mě to bylo zklamání, že chutná stejně, protože hambáč u Arbys byl daleko bohatší. Ale bylo to fajn, slečna nám dala na ochutnání všechny omáčky, takže jsme je jednu po druhé otevřeli a vyzkoušeli.
Po návratu na hotel jsme si sedli s Davčou v lobby, aby mohla Pavlinka nerušeně přeskladňovat.
Zítra nás čeká asi 100 mil do Denveru. Musíme ještě něco natankovat, abychom dojeli na letiště a cestou ještě koupili nějaké kalhotky a ponožky, co si Pavlinka objednala.

Aktuální trasa:

 https://maps.app.goo.gl/1NuGxqVsG5JQZ2KA7