CHUDOBOVI

Sbalili jsme si všechny věci na pokojích. Vrátili klíče a šli naší obvyklou trasou na metro. Metrem jsme tentokrát jeli obráceně do stanice Stratford. Tady jsme prolezli spletí schodů a chodeb a nastoupili na linku, která nás dovezla do stanice Canary Wharf.
Ve Stratfordu se to za ta léta rozrostlo a všude byla cítit přítomnost, resp. minulost londýnské olympiády.
Vlaky, které obsluhují linky, které dříve sloužily olympionikům, dnes pokrývají nové čtvrti, kde mrakodrapy rostou jak houby po dešti. Začíná to vypadat jak londýnský Manhattan. Dříve tři trčící mrakodrapy doplnila spousta dalších.
V Canary Wharf je velké depo DLR vlaků, stále se tu ještě staví a optimalizuje, aby vlaky pokryly další kouty nového města. S Davidem jsme si všimnuli stanice metra, kterou ukazovali jako mimořádnou stavbu, kde dole jezdí metro, nad ním je promenáda krytá skleníkem, který se skládá ze speciální konstrukce.
Přestoupili jsme na další vlak bez řidiče, který nás dovezl do Greenwiche.
Šli jsme se podívat na loď Cutty Sark.
Pak jsme si dali kávu a vyrazili na kopec k poledníku.
Skupina A šla dovnitř, skupina B již uvnitř byla dříve, tudíž čekala venku na lavičce.
Všichni se vrátili z prohlídky nadšení. Překročili si nultý poledník, prohlédli vystavené artefakty.
Vrátili jsme se z kopce dolů, nakoukli do muzea námořnictva a šli na autobus. Cestou jsme zvažovali, jestli nebude rychlejší a spolehlivější metro. Nakonec jsme zvolili metro z důvodu úspory času, protože jsme potřebovali do Cinabonnu na Picadilly. Vystoupili jsme na Westminsteru, ale nechtělo se nám ten kousek přejíždět, tak jsme to vzali procházkou. Koupili jsme šneky a jeli metrem na Victoria station. Byl relativně dostatek času do chvíle, než jsme zjistili, že kancelář je jinde, než odjezdové místo. Tak jsme dorazili přesně v čase odjezdu, nastoupili a autobus se rozjel.
Cesta na letiště trvala hodinu a půl a byla bez větších zádrhelů.
Na letišti jsme udělali dobře, že jsme si šli dát kávu do příletové haly. Tam j jsme nějakou hodinku poseděli, snědli část šneků. Zbytek zabalili, dali do batohu, zredukovali jsme počet zavazadel.
Přesunuli jsme se do odletové haly, odbavení proběhlo rychle a bez závad. Pak jsme se courali halou až do odletu.

---

Po snídani jsme se opět vydali na cestu městem. Rozhodl jsem vystoupit u katedrály svatého Pavla a jít směrem k londýnskému oku.

Prošli jsme kolem katedrály a šli dolů k Temži, přešli přes Millenium bridge ke galerii Tato modern. Od ní po nábřeží až k oku. Skupina A ve složení Marťa, Míša a David šli na oko.

Pro ty, kdo nejsou informováni, mám pocit, že je to největší ruské kolo postavené na břehu Temže. Mám pocit, že v souvislosti s olympiádou v Londýně. Skupina B tzn. já, jsem přešel přes most na nádraží Charing cross a zpátky a na náplavce jsem čekal na skupinu A.

Cestou po mostě zpět jsme na sebe mávali. Já z mostu do oka, oni z oka na most.

Po opětovném setkání jsme dali pauzu pod železničním mostem, kde jsme museli ochutnat místní hot dog s hromadou zeleniny.

Bohužel neznalí, jsme toho měli víc na stole než v břiše, protože jak nám prozradil místní kuchař, který byl Čech, německá klobása, italská pizza jsou hlavní speciality Londýna. Znalci neukusovali klobásu, nýbrž housku a s ní kousek klobásy, takže zůstali čistí. My měli zeleninu s hořčicí a kečupem za ušima i na kalhotách. Po vydatné svačině jsme šli znovu na metro na Charing cross. Jedno mám ujelo před nosem, druhé jelo za relativně dlouhou dobu relativně prázdné do další zastávky, kde přišli všichni. Metro praskalo ve švech. Někde uprostřed cesty přistoupil invalida s notebookem a jeho kamarád, taky alkoholik. Sedli si a invalidovi padla hůlka na všechny strany a lidí. Aby toho nebylo málo, pustil si z notebooku hudbu a vyhrával na celé kolo. Byli jsme tak nějak rádi, že jsme za chvilku vystupovali. Skupina A šla stát frontu na voskové figuríny a já do Regent parku, který byl za rohem.

Po skončení prohlídky jsme se sešli před vchodem do muzea a skupina A se ládovala vším, co okolní stánky nabízely. Pokračovali jsme procházkou na nedalekou Baker street , kde jsme se dorazili kávou, horkou čokoládou a dvěma koblihami u Dunkina.

Tady, díky nápadu koupit jízdenky na zítřejší autobus na letiště, začala naše tour de nádraží. Navštívili jsme jedno malé. Pak jsme došli pěšky až do Paddingtonu. Zastávku jsme sice našli, kancelář nikoliv.

Na nádraží mě překvapila vykolejená lokomotiva u osobního vlaku. Jak se později ukázalo, byl to vlak připravený pro filmaře, kteří zde točí seriál Nádraží Paddington. Na sloupu viselo oznámení, že vstupem do oblasti natáčení se člověk může objevit v seriálu jako herec.

Kancelář National expressu je jen na Victoria station. Tak jsme jeli metrem tam. Prochodili jsme celé nádraží Victoria, kancelář jsme našli, ale měli zavřeno.

Bratr si dal nějakou dobrotu u Mekáče, my mu pomohli s hranolkama. Další náš cíl byl na Totenham, kde byla restaurace Garfunkel, kterou jsme dostali doporučenou. A jejich výborné Fish and chips. Vešli jsme do prázdné restaurace, kde uprostřed seděla rodinka s malým dítětem. Nás posadili blízko nich. Dítě, aby bylo v klidu, tak mu pouštěli něco nahlas na mobilu. Objednali jsme si pití, jídlo. Spočítal a rozpočítal jsem dosavadní náklady. V tom kraválu, který vytvářelo dítě spolu s místní hudbou to bylo mírně náročné.

 

Snědli jsme večeři a šli na metro domů.

Já s Marťou jsem šel rovnou, protože Marťa byla unavená a Míša s Davidem to vzali přes obchod. Unavení jsme hned usnuli. O půl třetí nás vzbudil alarm, ale nic nehořelo, nic nedýmilo, nic neteklo. Alarm po několika minutách sám utichnul, tak jsme se odebrali zpátky do svých postelí.

---

Ráno jsme posnídali doma, jelikož jsme si večer nakoupili dobroty. Po snídani jsme jeli metrem do Camden townu na trh. Courali jsme se tržnicí, ochutnávali dobroty.

Camden town je plný lidí, vůní, chutí, ručně vyráběných výrobků.

Spousta figur, které člověk nevymyslí.  A tak v tom mraveništi jsme chodili sem a tam, cestou jsme naráželi do lidí, jednou na vodní kanál s lodí, prolezli kdejaký kout.

Když jsme se dostatečně nabažili, šli jsme do místního obchoďáku a pak na metro. Dojeli jsme na Leicester square. Šli jsme procházkou na Piccadilly Circus. Cestou se bratr zastavil na kus řeči se slečnou, která stála u skupinky Anonymous a protestovali, aby se lidi stali vegani. Tak jsem mu poradil, že si 2 Anonymous vezmeme, ale že maso je maso.

Na Piccadilly jsme si dali skořicového šneka v Cinabonnu. Po krátké zastávce na WC jsme pokračovali na Trafalgar square. Zde jsme obdivovali architekturu a památky. Naše další kroky směřovali ulicí Mall k Buckingham Palace. Cesta je lemovaná alejí a vypadalo, že bude pršet. Ale nezapršelo a u paláce už opět svítilo sluníčko. Kolem paláce bylo plno zábran a kolem pochodovali dva bobíci. Šli jsme dál parkem St.James, kde bylo spousta vodního ptactva, v altánu hrál dechový orchestr k poslechu. Lidé leželi v lehátkách a měli pohodu. My jsme došli až k jezdeckým oddílům, kde byli stráže na koních.

Pokračovali jsme kolem Downing street, kde byla hromada lidí a zábran k parlamentu a Westminster Abbey.  Udělali jsme pár fotek s Big Benem, který už byl z části stejně jako parlament pod lešením.

Přešli jsme přes most k London Eye.

Zde jsme koupili na zítra lístky na kolo a do muzea voskových figurín a šli po nábřeží až k národnímu divadlu, které vypadá všelijak jen ne jako národní divadlo. Bratr to zhodnotil tak, že to vypadá podobně blbě, jako obchoďák v Jihlavě na náměstí. Po přestávce na lavičce jsme vylezli na most, přešli na druhou stranu a zamířili na večeři do Pizza Hut. Museli jsme počkat, až se uvolní stůl a my šli do nižšího patra, kde se nás ujala sympatická modrooká servírka. Objednali jsme si pizzu s těstovinami se sýrem a s ohledem na Marťu veganskou pizzu. Na to, že tam nebylo maso, chutnala výborně. Ta s těstovinami zrovna tak. K tomu byl neomezený salátový bufet a dali jsme si neomezené pití.

 

Nic nás už nikam nehnalo a posedět v Londýně v restauraci není každodenní záležitost, takže kam spěchat. Následoval totiž ještě dezert v podobě neomezené konzumace zmrzliny, takže jsme jim s tím trošku pohnuli. Martinka si dala mangový sorbet a taky si libovala. Resp. bylo ještě před tím salátové kolo a pak několikrát zmrzlinový pohár vlastní výroby. Vydrželi jsme až do setmění. Vyšli jsme ven s tím, že neděláme žádnou procházku, jelikož už se nám nic nechtělo, ale bratr toužil po koblihách ke snídani. A protože internet nabízí spoustu informací, někdy i neplatné, tak jsme v okolí hledali lokální výrobu koblih. Nenašli jsme ani jednu, zato jsme viděli celé noční centrum plné lidí. Přišli jsme přes Leicester square, čínskou čtvrt, SOHO až na další zastávku metra, které jelo až přímo k nám.

 

Vystoupili jsme z metra a dostali nápad, že obchod u metra, kde mají úplně všechno, není úplně vyhovující a že v Tescu to bude lepší.

Tak jsme šli asi kilometr jiným směrem, než k nám. Naštěstí má Tesco nonstop. Udělali jsme nákup a šli kilometr zpátky k metru, aby jsme šli ještě další k nám. Domů jsme došli unavení a v dobré náladě. Všichni se těší do postele.

---

Zde je odkaz k nahlédnutí, kde všude jsme byli. Ne vždy uvnitř, ale určitě v tom místě: https://travel.sygic.com/go/trip:59521bbb88627

---